Láska vzala naše přátelství
Publikováno 09.01.2011 v 18:21 v kategorii Moje básničky pro Vás <3, přečteno: 97x
Teď už vím, co jsem vůbec netušila.
Když se to zjistila, málem jsem se rozbrečela.
Fakt vůbec nechápu, že jsem to dřív neviděla.
Chtěla sem něco víc, a teď sem přišla o to, co už jsem měla.
Proč bál ses mi říct, že čekal si něco víc?
Pochop - dyť není to jenom má vina,
tak proč teď musím tohle psát nad skleničkou vína?
Fakt nevím co ti na to odpovědět,
ale jak jsem tohle mohla sakra vědět?
Možná ses málo snažil,
prý abys naše přátelství nepokazil.
Ale teď sedíme každý sám ve svém pokoji,
čekáme jestli se rány někdy zahojí.
Já jsem, ale fakt hodně zmatená,
připadám si jako v kleci zavřená.
Bojím se ti do očí jen pohlédnout,
že bych tam mohla tu bolest zahlédnout.
Tu bolest, kterou jsem Ti způsobila já,
připadám si jako děvka zkurvená.
Teď už aspoň vím, proč když na tebe jsem hleděla,
oči si sklopil, to abych nevěděla,
že láskou ke mně jsi se opil.
Fakt je mi moc líto, co se mezi námi stalo,
hezký věci jsme spolu zažili, a nebyo jich málo.
Vždyť známe se už od dětství,
kdy vzniko mezi náma přátelství.
A to každým rokem rostlo, až v něco víc přerostlo.
Ale já si toho nevšímala, s jinýma si užívala.
Když jsem byla zklamaná ty jsi mě utěšoval,
zatím co jsi mě tajně miloval.
Viděl si mě plakat, viděl si mě smát se,
byl si simpatickej dokonce i mojí matce.
Možná že i ona viděla, jak moc máš mě rád,
ale nechtěla se nám do toho srát.
Teď už je to ale jedno, je to dávno pryč.
Klidně mě nenáviď, klidně si a na mě křič,
ale taky jsi mi to mohl říct dřív.
Ne když konečně jsem štastná a mám pro co žít,
já toho kluka miluju a s tím neuděláš nic.
Chtěla jsem, aby jsme zůstali aspoň kamarádi,
ale ty jsi mi řekl, že on ti prostě vadí.
Ale já se ho nevzdám, protože ho miluju,
a věř mi, že tohodle nelituju..
Komentáře
Celkem 0 komentářů